Oslava Midsummeru

Svatojánská noc... Alban Hefin / Heruin... Litha... Midsummer nebo jednoduše Letní slunovrat.

Troufnu si říct, že se nejvíce používá název Midsummer, ale wiccané hojně používají i Lithu. Alban Hefin (někdy také Heruin) je i druidů a Letní slunovrat je používaný i pro běžný astronomický jev (první letní den) - nejkratší noc a nejdelší den v roce.

Někdy se uvádí 21.6, jindy zase 24. 6. (svátek sv. Jana - Svatojánská noc). Rozhodla jsem se tedy oslavu natáhnout od astronomického léta, do svátku sv. Jana). V krátkosti vám nyní popíšu průběh celé oslavy po jednotlivých dnech:

21. 6. 2018

Rozhodla jsem se vstát ve 4 h a pořádně si svátek užít. Dalo mi to spoustu přemlouvání, ale nakonec jsem se vykodrcala z postele, udělala si zelený čaj, dala jsem si malou snídani a vyrazila jsem. Měla jsem v plánu udělat rituál při východu slunce, jenže jak jsem tak šla polní cestou na mé rituální místo, přepadl mě pocit, že ještě nenastal vhodný čas. Byla jsem okouzlená mlhou, která mě celou pohltila a ,,něco" mi říkalo, že si mám užít toto, na rituál je času dostatek. Tak jsem tedy vytáhla foťák a fotila jako o život. Každý moment přírody, vycházející slunce, pavučiny a pavouky všelijakých velikostí, brouky, probouzející se květiny, teplí paprsky slunce, rosu,... Natrhala jsem si i pár bylin. Chtěla bych letos splnit totiž tzv. devatero bylin (až na to, že je nebudu trhat na 9 různých místech). Nasbírala jsem zatím jen po troškách třezalku, jitrocel, pelyněk, řebříček, bršlici, kontryhel a na zahradě pak mátu, meduňku a maliník a malý kousek ibišku. Mátu a meduňku jsem si natrhala jen trochu na vykuřovací smotek - až v pozdějších dnech je natrhám na usušení. Byliny, které jsem použila na výrobu vykuřovacího smotku: máta, meduňka, bršlice, červená růže a libeček (taková směska, ale zkoušela jsem podle intuice). Smotek dělám poprvé, tak jsem zvědavá. Spíš si říkám, jestli není moc ta kombinace máty, meduňky a libečku, neboť jsou dost výrazné. Odpoledne jsem pak šla ještě pro větší množství bylin. Konktrétně pro třezalku, protože ráno ještě pořádně nebyla otevřená (má se sbírat o poledni, ale to jsem bohůmžel nezvládla). No a cestou jsem se zastavila u jezírka pro vodu na očistu. Byla to taková cesta za dobrodružstvím. Jezírko je už hodně zarostlé travami a bylo to vysoké skoro jako já. Tohle mě u toho jezírka tak mrzí... je krásné, ale chodím k němu spíš na jaře nebo na podzim, kvůli tomu zarůstání. Nabrala jsem si tedy vodu do sklenice. Jenže jakmile jsem to udělala, začalo foukat mnohem více, než tomu bylo po celý den. Rychle mi došlo, že tady bude něco špatně. Omluvila jsem se a vlila jsem polovinu vody zpět. Vítr pak okamžitě přešel do slabého vánku - jako před onou situací. Uvědomuji si svou chybu, proč brát více, než skutečně potřebujeme?

22. 6. 2018

Chtěla jsem ráno vstát kolem 5 na ranní meditaci, ale jen jsem vypla budík a ani jsem se neobtěžovala vstát. Měla jsem dost zajímavý sen... Nebyl nějak veselý, spíše naopak. Reálný život (konktrétně můj vztah s otcem) se promítnul do snu. Od rána jsem se nad tím pak celý den zamýšlela. Zkouším přijít na příčinu toho, proč je posledních pár měsíců náš vztah takový, jaký je. Důvodů je více, ale přijde mi zbytečné to zde dále rozepisovat. Dopoledne jsem se šla projít, přestože nebylo nejlépe. Přišla studená fronta a s ní rychlé ochlazení cca o 14°C. Procházela jsem se na okraji města, když na mě přišel takový zvláštní stav. Chtěla jsem běžet a něco uvnitř mě se dralo ven. Mírně pršelo a nepříjemně foukalo, přesto mi bylo teplo (až skoro horko), které vycházelo z oblasti solar plexu. Cítila jsem vůni deště a rostlin, kolem kterých jsem šla. Zkusila jsem rovnou i některé určit a trénuji tuhle roční dobu rozdíly mezi heřmánkem, heřmánkovcem a rmenem - teď už mi to nepřijde tak těžké jako ze začátku. Nemohla bych ještě zapomenout na zmínění Mikyho a jeho Devatera slunovratových zamyšlení. Jde o video, které je točené na 9 různých místech a na každém místě se zamyslí nad nějakou věcí spojenou se slunovratem + ukáže nějakou bylinu a my máme poznat její název. Tomu se říká originalita! Nadšeně jsem se do toho pustila a jen jedna (kvůli slunci) mi dělala problém. A jsem zvědavá na správné výsledky, protože mě dost zajímá zejména ta poslední - zda jsem se naučila tyto rozeznat dobře. No a k večeru jsem započala výrobu pentaklu, který dokončím zítra.

Pokud byste fotografii viděli napravo takovou tečku, tak je to křižák, který mi v těchto dnech dělal společnost. V neděli jste ho pak vrátila do přírody. Záměr byl ten, abych si zbavila strachu z pavouků. Už jen to, že jsem ho nechala pár dní v mém pokoji a jelikož často někam zmizel, tak jsem neměla tušení, kde je - ale vždy se pak ukázal.

23. 6. 2018

Dnes nebylo o nic tepleji. Teploměr ukazoval 16°C a už ráno jsem měla náladu takovou na nic. Z postele jsem se vykopala až kolem 11 h (což se mi dlouho nestalo) a přemýšlela jsem nad dnešními plány. Po brzkém obědě jsem se pustila do barvení vlasů hennou. Vždy jsem zatim používala jen chemické barvy, které mi zajišťovaly červenou barvu. K červené se mi pojí příhoda s osobou, která pro mě znamenala hodně, a tak jsem neměla v plánu barvu zatim měnit (přesto mi lidé říkají, že mám zkusit světle hnědou...). Návod, jak jsem použila hennu, zde uvádět nebudu - když tak pohledejte na yt. Samotná henna mi voní jako dlouho vyluhovaný (kvalitní) zelený čaj. Někomu smrdí, někomu zase voní. Mně ne úplně, že bych tu vůni musela mít každý den, ale že by mi to nějak smrdělo... to zase ne. Po 2,5 h jsem ji smyla a říkala jsem si, že to chytlo dobře. No... jenže jak jsem je tak postupně začala sušit, barva zesvětlala a do očí se mi vehnaly slzy. Obávala jsem se nejhoršího - že budu zrzka. Vlasy mám opravdu nahoře jiné, než na zbývající délce, která je o něco tmavší (a takhle jsem to chtěla po celé hlavě). Takže je ze mě opravdu taková zrzka. Prvních pár minut jsem myslela, že je to zlý sen, ale teď večer jsem se s tím už smířila a dokonce se mi to i celkem líbí. Alespoň mám nějakou změnu od té červené, kterou jsem měla po několik let. Během doby, co jsem měla hennu na hlavě, jsem se pustila do dodělání pentaklu, který jsem začala dělat včera. Dávala jsem na něj ještě krajku a s ní jsem dost bojovala, ale je tam. Není tak výrazná a je tam spíš pro ozdobu (navíc... nevyužila bych jí, tak jsem jí rozstříhala a použila na něj). K večeru jsme si něco málo s našima opekli. Byla sice zima, ale déšť ustal, a tak jsme toho využili. Tentokrát jsem oheň měla na starost já a propojila jsem se s jeho esencí. Bylo mi pak teplo a vnímala jsem přítomnost živlových duchů (salamandrů).

24. 6. 2018

Před usnutím jsem si připravila svůj rituální oděv a všechny věci, které jsem potřebovala, jsem dala do tašky. Budík jsem si nastavila na 4 h a šla jsem natěšeně spát. Jen jsem doufala, aby nepršelo... Usínala jsem a na rameni jsem ucítila, jak mě někdo drží. Ne nějak silně, ale právě velmi jemně. Chlad se dostavil také a cítila jsem, jak mi něco fouká do tváře. To se mi nějakou dobu nestalo. Jakmile zazvonil budík, energicky jsem vstala z postele, dala na sebe nový rituální oděv a potichu jsem šla na zahradu. Vzala jsem si cestou ještě deku, na které jsem měla v plánu sedět. Vše jsem donesla k ořešáku, pod kterým bych chtěla zkusit rituál. Nikdy jsem jej pod ním nedělala, avšak poslední dobou mám k němu silnější pouto. Vlašské ořechy mi nechutnají, ale ten strom je krásný. Rozložila jsem na zem šátek, ze kterého se poté stal můj oltář. Dala jsem na něj všechny potřebné věci a musela jsem se prostě proběhnout v novém plášti. Hned jsem si ho zamilovala a rovnou jsem ho vyzkoušela v počasí, které bylo dost chladné - a ustál, hřeje dokonale a zima mi vůbec nebyla. Pak jsem pomocí athame udělala kruh. Jelikož mám skoro dočtenou knihu Záhadní druidové, kde se psalo o Mlze Manannána, rozhodla jsem se ji zkusit. Pracovalo se mi lépe a cítila jsem jakoby takovou oporu. Nedokážu přesně určit, o koho šlo, ale... byl/a mi v tuto chvíli na blízku. Cítila jsem se naprosto v bezpečí. Pak jsem zapálila svíce pro Boha a pro Bohyni (jedním plamenem všechny tři). Poté jsem zazpívala jen melodii, která mě v tu chvíli napadla. Tenhle rituál (a vlastně celá oslava Midsummeru) byla velmi intuitivní. Naladila jsem se tak, že jsem byla uvolněná a užívala si ten pocit. Následovala promluva k Bohyni (vybrala jsem si Danann). Pak jsem něco málo řekla k Midsummeru, své prosby a díky. Následovala očista. Vodu z jezírka jsem už měla připravenou v poháru a pravou rukou jsem si na čelo nakreslila pentagram. Poté jsem symbolicky přeskočila svíce. Chtěla jsem to udělat o Beltainu, ale z bezpečnostních důvodů jsem to nechala na příště. Pak jsem očistila dva přívěšky. Jeden pro mě, druhý pro někoho, na kom mi hodně záleží. Nevídáme se bohůmžel tak často, jak bychom si přály... Ten přívěšek jí dám v nejbližší době, kdy se uvidíme. U něj jsem udělala obrácený postup. Nejdříve jsem ho očistila v Midsummerové svíci a až pak jsem jej na chvíli vložila do poháru s vodou. Poděkovala jsem Danann za její přítomnost a nabídla jí obětiny. Vodu jsem pít raději nechtěla, neboť nevoněla zrovna vábně a nechtěla jsem si přivodit nějaké zdravotní problémy. Pravděpodobně by se nejednalo o nic vážného, ale přesto jsem nechutnala. Obětiny jsem dala ke kmeni stromu a následovalo odvolávání Mlhy Manannána. Zbýval poslední krok - zrušení kruhu pomocí athame. Sbalila jsem zase věci a šla radostně domů. Už bylo hezky vidět a ten plášť mi dodal tu správnou atmosféru při rituálu. Cítila jsem se v něm úplně jinak. Připadala jsem si sama sebou, taková, jaká jsem. Potichu jsem šla po schodech nahoru a měla jsem na tváři úsměv, který vypovídal o mém nadšení z rituálu. Potichu jsem se snažila otevřít dveře, abych nikoho nevzbudila a šla jsem se převléknout. Zjistila jsem, že jsem si plášť nějak (záhadou jak), dokázala pokapat voskem. Naštěstí ho bylo jen trochu a pomohla jen voda, kterou jsem místo navlhčila. Šla jsem pak ještě do postele a pomalu jsem začala psát tento den k tomuto článku. Dala jsem si poté pauzu a zkusila jsem meditaci. Když jsem jí před pár dněmi zkusila naposledy, byla jsem z ničeho nic agresivní - a stejně tak u četby knihy. Zjistila jsem, že očista proběhla dobře a medituje se mi už lépe.

Obětiny: třešně z naší zahrady a voda z nedalekého jezírka

Na závěr bych chtěla dodat, že tyto dny jsem byla velmi intuitivní (mám pocit, že jsem to už zmínila) mnohem více, než tomu doposud bylo. Jakmile jsem dorazila z rituálu domů, po 10 min začalo pršet. Načasování mi hrálo skvěle do karet, a i když jsem plány měla zprvu jiné, jsem ráda, že to vyšlo takhle.

Přiznala jsem si i mé chyby a zamyslela jsem se nad vztahem, který mám s našima. Je marné jim vysvětlovat, že bych měla s přibývajícím věkem získat i větší váhu slov, názorů a jejich důvěry. Přeji si už několik let vypadnout, co nejdříve z domova a mít svůj vlastní byt a začít tak novou etapu života. Vztah s rodičema už nejspíš nezlepšim, ale můžu se tak ponaučit, abych takto nevychovávala někdy své budoucí děti. Čím více je nám něco bráno nebo zakazováno, tím více to chceme.

Liatha