Oslava Beltane

Beltane... Beltaine... Walpurgisnacht... Valpuržina noc... Filipojakubská noc... Svatojakubská noc... Čarodějnice

Tolik názvů, které označují jedno a to samé. Když se řekne Beltane, představím si oheň, tanec, skoky přes už zmiňovaný živel, lásku, plodnost, radost a květiny.

Ráno jsem stala ve 4 h a jako zázrakem jsem vůbec nebyla unavená. Měla jsem v plánu jít ráno fotit, a tak se i stalo. Uvařila jsem si zelený čaj, dala si menší snídani a udělala si i svačinu na cestu. Kolem 4:45 jsem se dostala ven. Polil mě pocit, který mi dlouho chyběl. Byla ještě tma, ale ptáci zněli krásně bez ohledu na světlo. Šla jsem po cestě, která vedla kolem pole. Neměla jsem v plánu tam jít, ale to, co jsem spatřila, mě naprosto uchvátilo. Přes pole se táhla cestička, která směřovala do husté mlhy - v tu chvíli jsem byla rozhodnutá, změnila jsem plán a mířila jsem si to nadšeně skrz mlhu. Byla hustší a hustší, až mě úplně pohltila a viděla jsem jen pár metrů před sebe. Měsíc v úplňku byl přes tu mlhu jen zářivá rozmazaná koule. Člověk by si v téhle situaci možná připadal ztracený, ale já si mlhu naprosto zamilovala.

Slunce se pomalu začalo probouzet a já sledovala ten krásný přírodní úkaz. Pomalu jsem se dostávala k místu, které je jedno z mých oblíbených. Je sice kousek od silnice, ale má svou tajemnou energii. Hlavně o něm málokdo ví. Je dost dobře schované, a když tudy někdo jede autem, nevšimne si ho. Mlha se vznášela nad hladinou, a tak jsem fotila jako o život. Komáři velice rychle zaregistrovali novou oběť, na kterou hned mohli útočit ze všech stran.

Šla jsem dále až k místu, kde jsem slavila letošní Imbolc. Rosa zapříčinila to, že jsem měla úplně mokré nohy a začala mi na ně být zima. Každým krokem mi bylo chladněji. Boty už byly celé promáčené a pěkně to v nich cachtalo. Potřebovala jsem se tedy nějak zahřát, a tak jsem zkusila běh, i když s foťákem v ruce se běhá dost špatně. Pár prvních kroků bylo jako za trest, jenže pak... se vše změnilo. Najednou jsem slyšela to, co normální člověk ne. Viděla jsem trochu rozmazaně a teplo, které šlo z oblasti solar plexu, se rozšířilo do celého těla. Cítila jsem vůni květin, čerstvé rosy a laní, které tady byly chvíli přede mnou. Udýchaná jsem se pak zastavila a užívala si ten pocit. Pocit, který se dá velmi těžko popsat, a kdy jste sami sebou. Pocit, kdy jste součástí přírody, kdy do ní opravdu patříte a souzníte s ní.

Nasbírala jsem pak ještě pár bylinek herbáře, který dělám v rámci školy a pár květin a větviček na oltář.

Přišla jsem domů a převlékla se do čistého oblečení. Ono přece jen... být mokrá a běhat po louce, kde je teď mnoho pylu, se dost podepíše. Takže jsem byla dosti žlutá, ale to mi nevadilo, brala jsem to zvesela. Celá špinavá, ale šťastná. Uvařila jsem cappuccino a udělala si výpisky ke škole, kterou nyní studuji.

Pečení s radostí

Naši šli dopoledne obíhat doktory a já zůstala doma sama. Využila jsem to pro napečení cookies, na které jsem měla obrovskou chuť. Rovnou jsem je chtěla použít i jako obětinu. Raději dávám něco, co sama udělám nebo vytvořím. Přijde mi to pak osobnější. Mohla jsem dát jablko koupené v obchodě, ale přesto jsem mnohem více inklinovala k sušenkám. Vrhla jsem se tedy do pečení a s dobrou náladou jsem si užívala to, když po nějaké době peču pro bohy.

Po obědě na mě padla únava. Přece jen nejsem zvyklá vstávat takhle brzy. Pustila jsem si tedy film a dala si pauzu. Nic se mi nechtělo dělat. Z ničeho nic jsem byla taková mrzutá, bez nálady. Přes velké přemáhání jsem ale šla na zahradu a zasadila levanduli, kterou jsem dostala od mamky. Krásně voněla a hned jsem si ji zamilovala.

Rituál

Večer jsem se začala připravovat na rituál. Použila jsem mé oblíbené levandulové přírodní mýdlo, kterým se myji před rituály. Od mamky jsem dostala marocký jíl, který se používá místo šamponu. Beltane je pro mě období změn, proto jsem odstranila pár lidí v mém životě, kteří tam byli na víc, byť to bylo s některými těžké. Zároveň jsem i vyzkoušela něco nového, co bych chtěla ve svém životě zavést.

Rituály většinou dělám kolem 23:30. Nějak jsem si ten čas oblíbila. Od nás většinou všichni už spí a já nejsem tak unavená. Můj oblíbený čas je i mezi 2 až 3 h ranní, ale to bych dnes fyzicky už nedala.

Oltář - levá strana pro Boha: špachtle bohů postavené na svíčce, která má na sobě pořáteční písmeno mého křestního jména, athame, keramická miska s obětinami, amulet, mužský symbol, kámen ve tvaru srdce, kámen se symbolem Kruhu, větvička břízy.

Oltář - pravá strana pro Bohyni: tarotové karty, vlk, pod kterým je měsíční kámen, květy jabloně, list a větvička břízy, menší kámen ve tvaru sdrce, ženský symbol, pohár s obětinou, propiska na uskutečnění kouzla s listem.

Uprostřed oltáře mám svíci pro Boha, Bohyni a pak pro Beltane. Na tu jsem dala pentličky v zelené a červené barvě, jako znázornění Májky. Celé to lemuje havranní pírko. Jako pentakl mám zatím přívešek, ale už pracuji na udělání si pořádného pentaklu. Hůlka, kterou zde mám, je spíše symbolická. Nedostala jsem se ještě k jejímu zhotovení, a tak ji zatím nepoužívám.

Obětiny: cookies a malinová šťáva.

Letos jsem byla obětinami dost originální. Chtěla jsem použít pivo, kvůli plánovanému shapeshiftingu, ale bohužel ho táta vypil dříve, než jsem počítala. Měla jsem s ním domluvené, že si ho můžu vzít, ale stejně ho vypil - že by bohové nechtěli, abych jej teď pila? Džus jsme doma neměli, tak jsem vzala to, co bylo po ruce.

Rituál jsem chtěla dělat venku u nás na zahradě, a poté si dojít k blízkému jezírku pro vodu, na kterou by svítil Měsíc v úplňku. Krásná představa. Jenže zase zafungoval zákon schválnosti a začalo pršet. Tudíž se Luna přikryla mraky a já byla trochu zklamaná.

Na začátek jsem si udělala kruh, pomocí athame. Poprvé jsem jej použila a také jsem nikdy nepracovala v kruhu - neměla jsem tu potřebu. Mám athame jen chvilku, ale přesto s ním už mám pevné pouto.

Poté jsem zapálila svíce. Nejprve pro Bohyni (Cerridwen), pak pro Boha (Cernunnos) a poslední pro Beltane, kterou jsem udělala jako Májku. Cerridwen jsem si vybrala, protože ji mám spojenou s Lunou a zrovna byl úplněk. Cernunna jsem vybrala, protože je to typický Bůh s parožím ohledně wiccanského pojetí a chtěla jsem s ním ještě něco udělat.

Následoval chant, u kterého jsem se dokonce i roztancovala a dostala se do lehkého transu. Náhle jsem uslyšela kočičí naříkání. Jakoby volala o pomoc... Mám totiž celkem starou kočku, která to už bude mít za pár. Strnula jsem a do očí se mi hnaly slzy. Po chvíli jsem běžela do obýváku, abych věděla, co se děje. Nic... Ležela spokojeně na gauči a hodila na mě pohled, který přesně říkal, že jsem ji momentálně vzbudila. Vzala jsem si jí do rukou a začala ji silně objímat. Co jsem tedy slyšela? Vrátila jsem ji zpátky, dala pusu na dobrou noc a šla jsem zpět do pokoje. Až teď, když toto píšu, uvědomuji si, že jsem porušila kruh - v té situaci jsem si toho ai nevšimla.

Snažila jsem se být zase psychicky vyrovnaná. Hodila jsem situaci za hlavu a soustředila jsem se na promluvy ke Cerridwen a Cernunnovi. Cerridwen jsem požádala, aby mi po rituálu ukázala chvíli svou tvář v podobě Luny. Cernunna jsem požádala, aby měla má kočka důstojný odchod, až nadejde její čas. Jelikož je Cernunnos mým patronem, pořídila jsem si před pár měsíci amulet s jeho podobou. Lidi ten amulet dost láká. Pořád mi na něj někdo sahá, a když vysvětluji, že by se ho nikdo dotýkat neměl, koukají ještě divněji. Amulet bohůmžel nejde sundat ze šňůrky, se kterou jsem jej koupila. Obmotala jsem ho tedy kolem špachtle, při prosbě o ochranu tohoto amuletu.

Pak jsem se věnovala přímo Beltane. Znázornila jsem symbolické spojení Boha a Bohyně (athame + pohár) a požádala jsem o radu. Svěřila jsem se s problémy v lásce a poprosila je o pomoc. Vzala jsem si lístek z větvičky břízy a napsala tam jeho a mé jméno. Abychom se někam posunuli... Chtěla jsem jej spálit v Beltanové svíci, ale list nechtěl hořet. Dost smrděl a vždy chytnul jen malinko, a pak se uhasil. Zkoušela jsem to několikrát, ale proběhlo to vždy stejně. Toto jsem dělala poprvé. Opravdu listy tak moc smrdí? Vidím v tom symboliku, že náš čas ještě nenadešel a je možné, že ještě nejsme připravení.

Po tomto nepodařeném pokusu jsem bohům nabídla obětiny, a pak zrušila kruh. Zde se ale dostávám k tomu, že jsem z něj přeci vystoupila. Možná to byl důvod, proč se třeba nepovedlo to s tím listem. Kdo ví...

Chvilí před usnutím mě polila září Luna, která svítila přímo na mě. Měsíc je zde s námi pořád, přesto mě vždy okouzlí. Usínala jsem tedy při Měsíčním svitu, který mi dával pocit bezpečí a cítila jsem se, jakobych byla v náručí Bohyně.

Na závěr přikládám fotografie oltáře z dopoledne, a pak večer při rituálu.

Liatha